Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
27 28 29 30 31 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

Aktuální počasí

Počasí dnes:

24. 9. 2018

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky, od 1000m srážky smíšené nebo sněhové. Denní teploty 9 až 13°C. Noční teploty 6 až 2°C.

Přehrát/Zastavit Další

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Historie obce

BORAČ - Podolí


Dvě obce oddělené po staletí řekou Svratkou

První písemná zmínka o Borači je z r. 1368. Bohunek z Borače odporoval zápisu do desek zemských v Nové Vsi a ve Skryjích, že jest na tom zboží upsáno věno jeho sestry. Obec však existovala již o více než 100 let dříve. Vznikla pravděpodobně kolonizací kláštera v Doubravníku. Historickou zvláštností Borače je to, že od počátku trvalého osídlení malebné boračské kotliny ve 12.-13. století zde vznikly - a až do roku 1953 trvaly - dvě samostatné obce, oddělené řekou Svratkou. Řeka byla totiž hranicí mezi panstvím lomnickým a pernštejnským. Borač , poměrně velká vesnice, byla pojmenována podle místního svobodného dvořáka „Boráka". Přivlastňovací příponou se koncové k změkčilo na č, čímž vznikla Borač. Význam jména byl asi Borač dvůr, tj. Borákův dvůr. V době Pernštejnů, v 15.-16. století, byla boračská rychta správním střediskem několika vesnic. Roku 1593 byla prodána klášteru Porta Coeli. V panství kláštera tišnovského zůstala do r. 1792, kdy byl klášter zrušen.

Podolí patřilo naopak k nejmenším osadám, ale přesto to bylo pro celé lomnické místo významné. Řeka a potoky byly ve středověku hlavním zdrojem energie, a tak se v Podolí kolem strouhy směstnal mlýn, železné hamry, palírna, valcha, úpravna látek lomnické textilní manufaktury i hospoda. Obce Borač a Podolí měly po staletí každá svou vlastní obecní samosprávu, jinou faru a hřbitov (Borač v Doubravníku a Podolí na Lomnici). Mezi vrchnostmi se vystřídaly královský ženský cisterciácký klášter v Tišnově a významné rody pánů z Pernštejna, Lomnice, Žerotína, Sérényové a Mitrovští. (Dějiny Borače a Podolí byly naposledy vědecky zpracovány Michalem Konečným a Zdeňkem Šrorpíkem a jsou k dispozici v místním obchodě.)

Nejstarší urbáře tišnovského kláštera uvádějí v Borači 20 gruntů a robotní povinnost 3 dny v týdnu s potahem a platy vrchnosti 11 – 16 zlatých ročně. Roku 1784 byly roboty přeměněny na peněžní dávky. V roce 1830 má Borač 32 domů kolem potoka.


Moderní doba

Moderní doba, začínající v 19. století (v roce 1848 se stala Borač svobodnou obcí), přinesla do našich obcí civilizační pokrok, industrializaci, občanskou svobodu, rovnost, všeobecné vzdělání, ale i sociální problémy, války, převraty, totalitní režimy a krize. V polovině 19. století byla stará panství nahrazena státními okresy. Borač a Podolí se staly součástí okresu tišnovského.

Obě vesnice ve druhé polovině 19. století prožily obrovskou krizi podomáckého tkalcovství, jež byl vedle zemědělství základním zaměstnáním obyvatelstva. Domácí tkalcovské stavy byly vytlačeny stroji textilních továren. Tkalcům nezbylo než hledat práci ve městech nebo v cizině. Z Borače a Podolí se vystěhovaly v několika emigračních vlnách desítky rodin nejen do Brna, ale i do Vídně a zejména do Ameriky. Ze čtyř stovek boračských obyvatel jich odešla asi čtvrtina. Část obyvatel nalézala zaměstnání na místní pile a menší továrně na "ruční" lepenku, která nacházela odbyt i v zahraničí. Později ji nahradila dřevařská výroba, která po mnoha změnách majitelů trvá dodnes.

Vekou změnu přinesla Borači a Podolí stavba železniční trati z Tišnova do Žďáru, dokončená počátkem dvacátého století. Železniční zastávka byla do jízdních řádů zapsána jako „Borač'', i když byla postavena na podolském katastru. Zřejmě proto, že jméno Borač je v českých zemích zcela výjimečné, kdežto Podolí je bezpočet. A v souvislosti s železniční tratí se konečně propojila Borač s Podolím novou silnicí a železným mostem přes řeku, který je dnes chráněnou technickou památkou. Kulturní život v obou obcích byl již v době národního obrození společný.

V letech 1853-4 byla v Borači postavena a moderně vybavena kaple zasvěcená růžencové Panně Marii. V Podolí je dodnes několikrát renovovaná zvonička s malou kaplí. Roku 1874-5 byla postavena nová dvoutřídní škola i pro některé blízké obce, v níž bylo možné absolvovat celou povinnou školní docházku. Škola, kaple i železnice pozvedly prestiž Borače, jež se stala oblíbeným místem prázdninových pobytů „letňáků" takže zde mohly existovat čtyři hospody s kuželnami a sály pro taneční zábavy i jeden sál divadelní pro čilý divadelní život. Od r. 1870 vznikla místní část Líščí, od r. 1933 Vrbí.

Vedle kostela a školy se občanský život soustřeďoval kolem spolků. Od roku 1898 působí v Borači Sbor dobrovolných hasičů. Od první ruční stříkačky, která dosud funguje a je hvězdou hasičských slavností, sbor systematicky modernizoval svou techniku až do dnešního motorizovaného stavu. Hasiči měli pro obec i nemalý kulturní význam od pořádání plesů, po účast na církevních slavnostech a pohřbech. Dramatičtější vývoj měl Sokol, jehož tělocvičná činnost se plně rozvinula ve třicátých letech dvacátého století. I když byl za nacistické okupace zrušen, pokračoval však během války v cvičení pod firmou hasičů. Také Sokol po roce 1989 oživil svou činnost.